Krásná kriminálnice - 3. kapitola

12. prosince 2012 v 18:26

Bella jde za svou nejlepší kamarádkou Tess. Asi si říkáte, že do vězení přece chodí jenom zlí lidé. :) Ale věřte mi, že ty dvě se hledaly, až se našly. Jedna - holka od rány k pohledání, která bez váhání sejme každéhol, kdo se jí postáví a druhá - počítačová magorka, před kterou by se na požádání zřítila Velká čínská zeď, kdyby byla napojena na elektřinu a nějaký systém. :D




3. kapitola

"Čau, Tessie," pozdravila jsem potom, co jsem se díky povolení od samotného ředitele FBI bez problémů dostala do cely své kamarádky.

"Ahoj, Bells! Prosím tě, dej mi pár sekund, musím rychle vypadnout z tajného portálu CSI, jinak mě…" větu nedokončila, protože začala neuvěřitelnou rychlostí něco klikat do klávesnice.

"…najdou a strávím zde dalších deset let," dokončila větu a otočila se na mě. Posunula si brýle a zamrkala na mě dlouhými hustými řasami.

"Mám pro tebe skvělou zprávu," začala jsem, ona se začala hrabat v nějakých lejstrech, ale já věděla, že poslouchá, "jde se ven!" Chvilku se zarazila, ale pak pokračovala v práci.

"Nech si to, Bello! Na vtípky nemám náladu, dnes jsem blokovala jenom stopadesátjedna virových ohrožení, útočících na můj systém." Zamračila se na mne a zvedla oči v sloup.

"Já ale nežertuji," dodala jsem a zkřížila ruce na hrudi.

"Není možná," opáčila, "nikdo s takovými prohřešky jako my dvě se nedostane ven."

Povzdechla jsem si. "A co když FBI narazila na případ, který nedokáže vyřešit a povolala si mě, abych jim ho vyřešila," namítla jsem.

"Těžko."

Pak se mi ale zadívala do očí a já řekla: "To ode mne chceš kolkovanou žádost Tess! Prostě za mnou dneska přišel Bast a řekl, že se mnou chce mluvit jeho otec. A od něj jsem se dozvěděla, že mě chce na případ."

"Budu dělat, že mluvíš pravdu, proč bys to brala?"

"Pff. No, já nevím. Vymazání všech mých prohřešků a volnost?" Usmála jsem se.

Tess se zadrhl dech a její safírově modré oči mne probodávaly a hledaly náznak něčeho, co by říkalo, že lžu.

"Ty mluvíš pravdu!" Vydechla.

"No konečně ti to došlo," řekla jsem a s úlevou jsem se posadila na postel.

Všimla jsem si, jak se jí zamlžil pohled, nejspíš zadržovala slzy, záviděla, že se mne dotkne slunce a na tváři ucítím teplé pohlazení vzduchu.

"Tak to ti blahopřeju," zašeptala smutně.

"Malej moment! Ty jdeš taky!" Protestovala jsem.

"Co, prosím?"

"Slyšelas, jdeš taky! Vybrala jsem si tě jako parťačku. Budeš svobodná a tvůj trestní rejstřík bude bez poskvrny." Pyšně jsem se usmívala a byla jsem ráda, že jí tou zprávou jistě udělám radost.

"Cos udělala? Vzala mne za parťačku, i po tom, co ti provedly ty dvě?"

Zkřivila se mi tvář, když jsem si vzpomněla na tu nevydařenou misi. "Ano, i potom."

Tessie vstala a rozběhla se ke mně. Za chvíli jsem už byla sevřená v medvědím objetí.

"Děkuji. Ach, děkuji. Jsi úžasná. To je prostě bomba," jásala.

"To jo, souhlasila jsem." A za chvíli už jsme radostně poskakovaly v její bývalé cele.

"Ale budeme potřebovat nové oblečení, nemůžu jít na střední s tím, co mám teď," zabrblala jsem.

"Střední školu? To jsi neřekla! Super. Už se moc těším. Budu excelentní," prohlásila egoisticky. Ale měla pravdu, bude. Koneckonců je génius.

"Jsi cvok!" Zavrtěla jsem hlavou.

"Máš pravdu, jako vždy," zapředla a nabídla mi rámě. Přijala jsem ho a jely jsme shopovat. A v čem? Tomu snad nelze ani věřit. Pan ředitel mi koupil lamborghini. Myslela jsem, že si ze mě vystřelil, ale protentokrát jsem se pletla já. Naštěstí.

Moje nové autíčko bylo krásně červené a já vesele sešlápla plyn až k podlaze. A auto se s nádherným zvukem vyřítilo na silnici.

Vzhledem k tomu, že jsme nakupovaly na náklady FBI, tak to byly opravdu bohaté nákupy. Vybrat si věci od Chloe nebo Prady nám nedělalo problém. Nikdo by neřekl, že ty luxusně oblečené holky až dodnes trčely ve vězení.

Skočily jsme si na pedikůru, manikůru a do kadeřnictví. Já jsem si nechala vlasy trochu sestříhat podle právě letící módy a zariskovala jsem s temně rudým melírem.

To Tess, ta byla odvážnější. Své vlasy dlouhé na ramena si nechala ostříhat na krátko a nabarvit na černou hraničící s tmavě modrou.

Její dojem ale trošku kazily brýle a tak si šla vybrat nové. Jak jinak než modré. Ale sekly jí. Nahoře ani dole neměly obroučky, ale po stranách nožiček byly zdobeny, jakoby na nich snad byly přimontovány mikročipy.

Šťastné a vyčerpané jsme se vrátily, doufám, že naposledy do vězení, kde jsme ale již nespaly v celách ale v pokoji. Zítra jsme odlétaly do Forks, no, snad to tam bude stát za to. Před spaním jsem si špitaly, jestli tam budou nějací hezcí kluci, doufám, že jo. Ráda bych si zaflirtovala i s někým jiným než se Sebastianem, i když toho mi bylo líto, nerada jsem ho opouštěla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama