Vědma - 2. kapitola

25. srpna 2012 v 21:45
Ahoj! Minulá kapitola měla docela úspěch, a proto doufám, že vás nezklamu, a tato se vám bude líbit stejně nebo ještě více.
První Leonin den školy. Jak to bude zvládat? Stane se něco neobvyklého nebo zapadne bez povšimnutí? A co Cullenovi, bude pro ně pouze jednou holkou navíc nebo na ně nějak zapůsobí?




2. kapitola
Probudila jsem se brzy ráno. Byla jsem vyspalá a plná energie.
Najednou mi hlasitě zakručelo v břiše. Ještě, že tu nikdo není.
Plynule jsem se zvedla ze země a rozhodla se, že si půjdu zalovit.
Z jeskyně jsem vyskočila jako dívka, ale na jehličím pokrytou zem jsem dopadla jako puma. Začala jsem sprintovat, milovala jsem rychlý běh. Moje drápy se zatínaly do země a já jsem nabírala velmi rychlé tempo. Všechno kolem mě se změnilo na jednu velkou zelenou, hlavně zelenou, šmouhu. Brzy jsem ucítila pach zvířete, nedaleko se na nějaké louce pásla skupina losů.
Zpomalila jsem do kroku a začala se plížit. Losi se líně a pomalu pohybovali, v klidu chlemtali vodu z potůčku. Aniž by věděli, že nedaleko od nich číhá nebezpečí. Ve své podobě jsem se ušklíbla. Což muselo u pumy vypadat opravdu velmi divně.
Napnula jsem všechny svaly a odrazila se. Vletěla jsem na mýtinu jako blesk a dříve, než se sobi stačili rozutéct, jsem jednoho zabila a hladově se do něj pustila. Moje ostré zuby krájely kůži, svalstvo i maso jako měkký sýr.
Když jsem byla sytá, rozběhla jsem se k jeskyni. Tam jsem se převlékla, vzala si batoh s učebnicemi. Pak jsem se proměnila v geparda a utíkala do školy. Až teď mi došlo, že budu potřebovat nějakou dobrou duši, která by mě po škole provedla, všechno mi ukázala a vysvětlila. Doufám, že někoho takového najdu, říkala jsem si v duchu.
Ke škole jsem dorazila velmi brzy. Skoro nikdo tam ještě nebyl. Na parkovišti jsem zahlédla jednu dívku. Měla krásné kaštanově hnědé vlasy a zřejmě se něco učila. Přečetla jsem nápis na knize. Trigonometrie. Vypadala jako milá a tichá dívka. Možná bych se jí mohla zeptat, jak to tady chodí.
Hezky pomalu a v klidu jsem se vydala k ní. A pozdravila.
"Ahoj!"
Ta dívka leknutím nadskočila a zírala na mě s otevřenou pusou. Nechtěla jsem, aby jedné z nás bylo trapně, a tak jsem znovu pozdravila a představila se.
"Ahoj, jmenuji se Leonie. Dnes nastupuji sem na školu a chtěla jsem se zeptat, jestli bys mne tady mohla provést a tak."
"Tedy, pokud se ti chce," dodala jsem po menší odmlce.
Dívka zatřepala hlavou, jako by se právě probouzela z transu a promluvila.
"Těší mě, já jsem Bella a opravdu moc ráda ti pomůžu," řekla a povzbudivě se na mě usmála.
Úsměv jsem jí oplatila.
"Víš, já nechci ze svého příchodu dělat bůh ví co. Možná to nepochopíš, ale já chci tiše a nenápadně zapadnout."
Bella na mě upřela pohled, kterým vyjadřovala, že to chápe a je jí to jasné.
"A promiň, že jsem tě tak vyděsila," omlouvala jsem se.
"To nic," opáčila Bella.
"Jenom jsem si tě prostě nevšimla."
Povídaly jsme si a ani jsme si nevšimly, že se parkoviště zaplnilo lidmi a my jsme musely jít na hodinu.
Svěží větřík si pohrával s mými vlasy a přivál mi k nosu krásný sladký pach. Upíří pach. Posmála jsem se. Jsou tady.
Bella byla milá a ráda mi pomohla. Přesně taková, na jakou jsem ji odhadovala. Tichá, trpělivá, upřímná a stydlivá. Věděla jsem, že ji budu mít ráda.
První čtyři hodiny jsem měla všechny s ní. Jaké štěstí!
Dávala jsem pozor, abych se potom nemusela moc učit. Do školy jsem nechodila už… No hodně dlouho ne.
Potom jsem šla se svojí novou přítelkyní na oběd. Ona mi mezitím vyprávěla, proč je ve Forks. Já jsem se jí na oplátku zeptala, jak se jí tu líbí.
Ona se zasmála a řekla, že déšť moc nemusí. Připadalo mi to ironické, když se přistěhovala zrovna do nejdeštivějšího místa ve Státech. Pousmála jsem se tomu.
Vstoupily jsme do jídelny. Dveře se rozrazily. Průvan prolétl kolem mne a zanesl můj pach po celé jídelně. V tu chvíli se na mě otočilo šest párů zlatých očí.
Neuvědomila jsem si jednu věc. A to tu, že můj pach je mnohem lepší než lidský, a tak vábí upíry. A do háje! Obvykle, když se do mě nějaký pustil, tak jsem ho prostě zabila a nebo zmlátila tak, že se mi bude nadosmrti vyhýbat, ale těmhle jsem ubližovat nechtěla. S nimi mám jiné plány.
Všechny jsem si prohlédla a zastavila jsem se na posledním blonďatém mladíkovi. Znala jsem jeho jméno, jeho mysl i jeho pocity. Visel na mne pohledem a jediná jeho myšlenka byla: Já ji chci. Jsem si jistá, že tím nemyslel večeři pro dva na jednu noc. Řekla bych, že spíš večeři pro jednoho.
"Ovládni se, Jaspere. Vydrž to," zašeptala jsem tak tiše, že to mohli slyšet jen upíři.
Jejich chtivý pohled se změnil v překvapený. Ten, kterého jsem předtím oslovila, napínal svaly a skřípal zuby. Rukama drtil okraje stolu, až jsem si myslela, že ho snad rozdrtí. Všimla jsem si, že ho chytli dva kluci vedle něj. Bylo to nepatrné gesto, ale já věděla, že ho drží z plných sil.
Vnořila jsem se do jeho mysli a hledala něco, čím bych od sebe odvedla pozornost. Jsem přece ještě mladá a nechci skončit jako něčí svačinka. Najednou jsem zjistila, že ovládá pocity a také je cítí. Něco mne napadlo.
Uklidnila jsem se a vzpomínala na moře. Na vůni moře a poslala tyto pocity směrem k Jasperovi a zavalila ho jimi.
Působilo to. Uvolnil se. Usmála jsem se.
Trvalo to jen pár sekund, takže to Bella vůbec nepostřehla. Vzaly jsme si jídlo, já konkrétně pizzu. A šly jsme si sednout.
Byla jsem představena Angele, Jessice, Mikeovi a dalším. Nejvíce se mi ale líbila Angela, protože její charakter byl velmi podobný jejímu. Hodná a plachá.
Otáčela jsem se na Cullenovy a všímala si jejich zvědavých pohledů.
Potom jsem se zvedla a odkráčela spolu s Angelou na literaturu.
Potom jsem měla biologii. Měla jsem se na ní sejít s Bellou, protože ona ji měla také.
Vstoupila jsem do třídy. Učitel tam již něco připravoval. Všechna místa ve třídě byla obsazená a já nevěděla, kam si sednout. Učitel si zřejmě všiml mých rozpaků a řekl:
"Sedněte si támhle vedle pana Cullena a slečny Swanové, slečno Cateová, jim to vadit nebude."
Udělala jsem, co mi řekl a sedla si přesně mezi ně.
Věděla jsem, že ten kluk s bronzovými vlasy, vedle kterého sedím, se jmenuje Edward. Ruce zatínal v pěsti a vystupovaly mu šlachy. Netušila jsem, jestli je to reakce na mne nebo…
Zavřela jsem oči a odpověď se mi hned zjevila. Moje krev se mu opravdu líbí, ale Bellina krev mu zpívá.
Zazvonilo. Hodina začala. Z výkladu učitele jsem nepochytila nic. Sledovala jsem Edwardovi reakce a pohyby. Rozhodně jsem nechtěla, aby si udělal obří hamburger z mojí nové kamarádky, kterou ještě ke všemu znám jenom jeden den. Nikdo si nezaslouží být potravou pro upíry a už vůbec ne Bella!
Jednou to už vypadalo, že se na nás vrhne. A proto jsem se rozhodla k zoufalému činu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama